Latitude 64 Vesec Letní 2015


Krátké shrnutí výpravy Tomáše Strieglera a Libora Havlíčka přes celou republiku na jeden z předních českých turnajů.

 

Pátek

Po shlédnutí několika instruktážních videí z roku 2013, kdy Simon Lizzote, familiárně přezdívaný Šimon Rizoto, rozdrtil evropskou konkurenci, jsme se s Liborem Havlíčkem rozhodli, že je potřeba, aby měl náš klub zastoupení i na turnaji v dalekém Liberci. Aby nám nebylo smutno, vzali jsme sebou i své drahé polovičky a domluvili se, že v pátek kolem druhé vyrazíme, abychom v poklidu stihli projít hřiště, ubytovat se, zúčastnit se meetingu atd. Leč osud tomu chtěl, že jsme vyrazili krásně v pět odpoledne a tím bylo jasno, že nestihneme téměř nic. Dravá řidička Ditka stahovala drahocenné minuty a nakonec jsme dorazili na Vesec v rekordním čase, takže jsme si řekli, že stihneme projít prvních 9 technických jamek, druhá devítka dle hodnocení juniorů (Franta Trenz a Matěj Vojtík) ani nestála za to, prý to byly samé průměrně dlouhé drivy (jamky měly cca 200 metrů a více). Trénink proběhl v poklidu, dokonce jsme si říkali, jak nám pěkně hřiště sedí.

 

Sobota

Ráno poklidná puttovačka, vyzvednutí score karet a jdeme na to. Libor začínal na 12, já na 3, oba jsme pro jistotu zapisovali, aby nám to nebylo líto. Po prvních technických jamkách jsem měl minus 4 a liboval jsem si, jak nám to pěkně začíná. Pak ovšem přišel OSTROV, a bylo vymalováno. Na přísném 4- paru jsem si hodil penta boogie a bylo po nadějích. Celkově jsem na této jedné jedné jamce naházel + 14, takže pohoda. Liborovi se tam vedlo lépe a měl na ní celkově +7, což nakonec náš souboj asi rozhodlo. I tak nám po prvním kole patřily docela slušná umístění, 8 a 12 místo. Odpoledne se nám však vedlo hůře, zatímco soupeři se výrazně zlepšovali a jak jsme se propadli do půlky druhé desítky.

 

Neděle

Ráno jsme se s Liborem sešli (jak už to bývá u nás obvyklé) v jednom flightu se zcela shodným score, takže kolo slibovalo souboj jako řemen. Chtěli jsme si to hlavně užít, protože nejlepší byli daleko před námi. Nakonec zvítězil Libor o dvě rány a za odměnu mohl domů řídit. Zlatým hřebem výletu byl výborný oběd v restauraci Domov.

 

Shrnutí

Suverénně nejtěžší hřiště, na kterém jsme do té doby hráli, dlouhé drivy, těžké ostrovy, spousta vhodně umístěných OB. Jedna jamka do kopce měla 330 metrů, byl to 5- par a pro jistotu bylo potřeba po cca 200 metrech prohodit poměrně úzké double mando.
Naučili jsme se pár zajímavých věcí, hlavně to, že je potřeba na takové turnaje jezdit, nebát se toho a ono to snad přijde. :-)

 

Kompletní výsledky turnaje najdete zde.